| Z učení kalvinismu:
Jestliže Bůh není absolutně svrchovaný, tedy nemá nic společného s nemocemi, válkami, utrpením, zatracením, atd. Protože to dělá jen ten zlý nebo zlé lidské srdce. Potom zaměňujeme tzv. svobodnou vůli člověka s biblickou doktrínou "svobodného jednání" člověka. Jistě, člověk může, jak Bible učí svobodně jednat nebo volit, ale člověk nemá svobodnou vůli.
Kdyby na tomto světě vládla svobodná vůle člověka nebo satana, místo svobodné vůle Boží, tak by byl jak tento svět, tak i Boží Království dávno odepsáno.
Jsou tedy jen dvě možnosti:
1) Buď je člověk svobodný, potom Bůh není absolutně svrchovaný, protože je omezen právě svobodnou vůlí člověka.
2) Nebo je člověk robot, potom je Bůh sice absolutně svrchovaný, ale člověk nemůže svobodně jednat a proto nemůže být za své jednání odpovědný.
Avšak podle Písma platí oba dva principy:
Bůh je jediný svrchovaný a člověk je zodpovědný za své jednání.
CO BŮH USTANOVÍ NA ZÁKLADĚ SVÉ TOTÁLNĚ SVOBODNÉ VŮLE VE VĚČNOSTI, K TOMU SE ČLOVĚK VŽDY SVOBODNĚ ROZHODNE V TOMTO STVOŘENÉM ČASOPROSTORU.
ČLOVĚK SE K BOHEM PŘEDUSTANOVENÉ AKCI ROZHODNE, PAK JE TAKÉ PLNĚ ODPOVĚDNÝ ZA SVÉ JEDNÁNÍ A ŽIVOTNÍ VOLBY.
Boží vůle je nejvyšším měřítkem spravedlnosti a cokoli ON chce, už tím, že to chce, musí být považováno za spravedlivé. Když se někdo ptá, proč se Bůh rozhodl, jak se rozhodl, hledá něco vyššího, než Boží vůli, což nemůže najít.
Boží vůle je sama příčinou všech událostí a přitom sama příčinu nemá, protože nic nemůže být příčinou toho, co je příčinou všeho.
Hřích a zlo existuje z dobrých důvodů. Bůh svrchovaně předurčil (nadekretoval), aby se zlé věci staly pro Jeho vlastní dobré cíle.
Pád lidstva byl nezbytný, aby aby Bůh byl nakonec oslaven, skrze oslavení ve svém Synu. V opačném případě by byl oslaven Adam jako spasitel lidstva a všichni by vzhlíželi k němu. Adamova poslušnost by vedla k modlářství.
Arminianismus to je dualita (satan, člověk), to je skrytý panteismus.
Přítomnost zla v tomto padlém světě dokazuje, že Bůh je Bůh skutečné lásky. Bílá nejlépe kontrastuje na černém podkladě. Náboženství skutků je přisvojování si Boží Svrchovanosti. Např. tvrzení, že člověk se rozhodne pro Boha - to už není z milosti.
Bůh nám nedal žádnou takovou svobodu - rozhodovat se mezi dobrem a zlem. Svobodu hřešit. Bůh dává jen dobré dary. Skutečná svoboda v Kristu není vybírat si dobro a zlo, ale je to vysvobození z otroctví hříchu a strachu.
Existují dva omyly:
1) Bůh, který je svatý a dobrý, nemůže požít hřích a zlo ve svém plánu.
2) Prohlásit, že člověk nese odpovědnost za své hříchy, což může vést k závěru, že zlo a hřích není součástí svrchovaného Božího záměru.
Obojí je pravda, jak potvrzuje Písmo.
Jednotlivec nese odpovědnost za své hříchy a Bůh má absolutní a svrchovanou kontrolu nad každým děním.
Příklad: Zlo způsobené Josefovi zachránilo nakonec Izrael.
Bůh rozhoduje o všem, včetně zla, ale zlo samotné vykonají ti, kdo za něj budou pykat.
Kristův kříž byl nejhorším projevem zla a zároveň dobra.
V tomto světě nemůžeme popřít přítomnost mravních měřítek, aniž bychom se odvolávali na absolutní mravní principy. Připouštíme-li přítomnost zla ve světě, pak je existence Boha nevyhnutelná.
| 
